NOVINKY arrow ČLÁNKY arrow ČLÁNKY O ASISTENTECH SOUDCŮ arrow JAN KOLBA - ASISTENTI A JEJICH UNIE
Aktuální počet členů: 39
Počet Sekcí: 2 (NS a KS Brno)
Unie asistentů soudců v síti
facebook

PRACOVNÍ NABÍDKA
28. 5. 2014

Asistent soudce:
KS Ostrava, přihl. do 30.5.

Asistent soudce:
OS Louny, přihl. do 15.6.

další nabídky v resortu zde

Reklama:


JAN KOLBA - ASISTENTI A JEJICH UNIE PDF  | Tisk |

Funkce asistenta soudce je v právním řádu České republiky přítomna již od vzniku samostatného českého státu v roce 1993. Není pochybností o tom, že zdaleka nejdříve byla tato pozice vytvořena u soudu, jenž stojí, jak sám říká, mimo obecnou soustavu soudní. Ano, jak správně tušíte, prvním „druhem" asistenta soudce v českých zemích se stal asistent soudce Ústavního soudu, i když tato funkce existovala již u ústavního soudu federálního (viz § 52 Organizačního a jednacího řádu Ústavního soudu ČSFR).

Postavení a úloha asistenta soudce Ústavního soudu je nyní obecně upravena v § 8 až § 10 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (s účinností od 1. 7. 1993). Každý soudce ústavního soudu může přitom pro své asistenty využít tři plné pracovní úvazky (viz internetové stránky Ústavního soudu - www.usoud.cz).

Následně, a to po delší době, se ve zdejších soudních vodách objevil další asistent - tentokráte již „příslušník" obecné soustavy soudní, nicméně zpočátku pouze poněkud neformálním způsobem (chtělo by se říci pokoutně). Jednalo se o asistenta soudce Nejvyššího soudu, jenž začal u této soudní instituce působit v roce 2000, nicméně toliko na základě pracovní smlouvy bez jakéhokoliv právního zakotvení. Změna nastala až v roce 2002, kdy k 1. 4. vstoupil v účinnost nový zákon o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.), v jehož § 16 byla funkce tohoto asistenta formálně právně stvrzena. V současné době je snahou vedení Nejvyššího soud, aby byli každému soudci přiděleni dva asistenti (viz rozvrh práce na internetových stránkách Nejvyššího soudu - http://www.nsoud.cz).

Nedlouho poté, kdy český zákonodárce pod tíhou přesvědčivosti a důslednosti rozhodování Ústavního soudu konečně přikročil k naplnění čl. 91 Ústavy České republiky a zákonem č. 150/2002 Sb. zřídil Nejvyšší správní soud (§ 11 odst. 1), přibyl dvěma již zmíněným asistentům od prvního dne roku 2003 mladší bratr, asistent soudce Nejvyššího správního soudu (§ 14 citovaného zákona). Je téměř železným pravidlem, že každý soudce Nejvyššího správního soudu má dva asistenty (viz internetové stránky Nejvyššího správního soudu - http://www.nssoud.cz).

Ačkoliv již § 3 zákona o soudech a soudcích počítal s existencí asistenta soudce obecné soustavy soudní (tedy již od 1. 4. 2002), byli asistenti soudců vrchních, krajských a okresních soudů expressis verbis uvedeni do právního řádu až novelou tohoto zákona provedenou zákonem č. 79/2006 Sb., účinným od 1. dubna 2006 (§ 36a zákona o soudech a soudcích). Stali se tak prozatím posledními asistentskými druhy v rámci obecné soustavy soudní. Jejich počet v rámci jednotlivých soudních instancí není zatím ustálen, nicméně se počítá s jejich působením v rámci tzv. soudních minitýmů skládajících se ze soudce, asistenta či vyššího soudního úředníka a administrativního zaměstnance. U některých soudů již pilotní projekt minitýmů běží.

Je možná ještě dobré připomenout, že postavení a úloha asistentů soudců je kromě již zmíněných právních předpisů obsažena v případě asistentů soudců Nejvyššího soudu ještě v   § 38b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního a v § 27c zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Nadto, asistenti soudců vrchních, krajských a okresních soudů mají v tomto smyslu zvláštní postavení, neboť se na ně přiměřeně vztahují právní předpisy upravující postavení a úlohu vyšších soudních úředníků (viz. § 36a odst. 5 zákona o soudech a soudcích). Nyní je tímto právním předpisem zejména zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství (účinný od 1. 7. 2008).

Z této stručné rešerše vyplývá, že právní úprava dotýkající se asistentů soudců je značně roztříštěná a jejich postavení a působnost jsou nejednotné. Náplň činnosti asistentů u soudu Ústavního, Nejvyššího a Nejvyššího správního obecně spočívá v přípravě podkladů pro jednání a rozhodování těchto soudů (vyhledávání, zpracovávání a vyhodnocování vědeckých materiálů či judikatorních podkladů a jiných důležitých pramenů), ve zpracovávání tzv. konceptů rozhodnutí a v různých administrativních úkonech spojených s vyřizováním soudní agendy. Tito asistenti nevykonávají z hlediska formálně právního žádnou rozhodovací činnost v rámci příslušných soudních řízení (ačkoliv se do budoucna počítá se změnou tohoto stavu).

Jiná je situace u asistentů soudů nalézacích a soudů odvolacích v rámci obecné soustavy soudní. Jejich postavení a náplň práce se z hlediska formálně právního rovná práci a postavení vyšších soudních úředníků. To znamená, že tito asistenti jsou oprávněni provádět úkony soudu, které jsou jim svěřeny v občanském soudním řízení, v soudním řízení správním, v trestním řízení a v jiné činnosti soudu, a to včetně vydávání rozhodnutí (rozsah této činnosti je potom vymezen v § 10 až § 14 zákona č. 121/2008 Sb.). I když to někteří právníci (zvláště pak konstitucionalisté a procesualisté) někdy i z pochopitelných důvodů neradi vidí, jedná se svým způsobem o tzv. „malé soudce". Jinou otázkou ovšem je, zda jsou asistenti k těmto zákonem předpokládaným činnostem skutečně využíváni.

Ať tak či onak, činnost asistenta by za každých okolností měla směřovat k tomu, aby svým zapojením do práce kterékoliv soudní instituce přispíval k naplnění úlohy moci soudní, jež je pregnantně vyjádřena v čl. 90 Ústavy České republiky (v případě Ústavního soudu pak v čl. 83 Ústavy). Svoji funkci přitom musí vykonávat nezávisle a nestranně (čl. 81 Ústavy). Své síly tak asistenti napínají k tomu, aby mohla být v maximální možné míře naplněna možnost každého jedince domáhat se svých práv před nezávislým a nestranným soudem zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Asistenti soudců však nejsou fenoménem jen českého soudního systému. Snad nejznámějším zahraničním příkladem jsou asistenti (law clerks) soudců ve Spojených státech amerických. Asistentská pozice zde vznikla neformálně v roce 1875, kdy soudce Nejvyššího soudu státu Massachusetts Horace Gray zaměstnal v té době čerstvého absolventa právnické fakulty. V této své praxi pokračoval i jako soudce Nejvyššího soudu Spojených států ve Washingtonu. Své asistenty si platil sám. Další soudci v této praxi pokračovali a teprve v roce 1924 Kongres schválil zákon, jímž byla pozice asistenta soudce Nejvyššího soudu definitivně právně zakotvena. Dnes jsou asistenti nezbytnými pomocníky každého federálního soudce [1], přičemž stejně jako v našich poměrech se i američtí soudci potýkají s tím, jak s asistentem zacházet, jaký druh práce mu přenechávat, jak velkou odpovědnost na něj přenášet atd. Respekt k práci asistentů a na druhé straně obezřetnost při využívání jejich služeb je dobře ilustrována v příspěvku Franka M. Coffina, toho času soudce odvolacího soudu prvního soudního okruhu, v knize Views From the Bench. The Judiciary and Constitutional Politics. Chatham House Publishers, Inc. Chatham, New Jersey, 1985. [2]

Unie asistentů soudců České republiky,
jejíž cíle jsou ostatně heslovitě vyjádřeny na těchto stránkách, má ambici napomáhat vytvoření takového stavu a takových podmínek, za nichž bude asistent soudce schopen výše uvedené úkoly co nejefektivnějším způsobem plnit. Je třeba nejprve co nejjasněji a nejzřetelněji vymezit funkci a postavení asistentů s ohledem na specifika činnosti jednotlivých soudních institucí, u nichž asistent působí. Dále je nepochybně třeba se věnovat soustavnému vzdělávání i zlepšování pracovních podmínek asistentů tak, aby byly vytvořeny základní předpoklady pro jejich kvalitní práci. Nepochybně k tomu přináleží i usilování o dobré jméno české justice a její nezávislé postavení v rámci dělby a organizace státní moci.

Na vznik Unie asistentů je však možno pohlížet i z jiného, širšího, úhlu pohledu. V režimu panujícím na našem území ještě před dvěma desítkami let by vznik podobného spolku byl zcela vyloučen. V důsledku nám dobře známých událostí plynoucích mimo jiné z již neudržitelného vnitřního odporu obyvatel této země proti totalitnímu zřízením a arogantnímu komunistickému aparátu se od té doby toho přece jen nemálo změnilo.

Česká společnost zažívá bez ohledu na různé těžkosti globalizovaného světa jedno z období svého vzestupu. Nebude snad příliš naivní, budu-li konstatovat, že naše země je považována za zemi demokratickou, relativně prosperující a v poměru ke své velikosti za subjekt s více než dobrým mezinárodním postavením. Zdá se však, že k velké škodě naší společnosti je nejkomplikovanější stránkou našeho polistopadového vývoje - a to stránkou nejen z mého pohledu zásadní - prosazování (naplňování) principů právního (či ústavního) státu tak, jak je uvádí Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod a řada mezinárodních právně závazných dokumentů.

Je dobře známo, že myšlenka právního státu je nerozlučně svázána s demokracií a svobodou jednotlivce, přičemž žádný z těchto prvků neexistuje sám o sobě a nerozvíjí se samospádem. Naopak. Závisí jen na občanech toho kterého státu, jak se příležitosti žít v demokratickém a právním prostředí, založeném na úctě k právům a svobodám člověka, chopí a jak ji budou rozvíjet. Princip právního státu je jedním ze základních kamenů naší moderní státnosti. Odlišuje se tak od státního útvaru založeného na „pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída", jenž byl vším jiným, ne však demokratickým a právním státem.

Unie asistentů soudců by tedy měla svoji činnost též směřovat k podpoře těchto myšlenek a principů. To nejen proto, že je lze považovat za správné a snad i souladné s většinovým uvažováním dnešní společnosti, ale i proto, že asistenti jako vysokoškolsky vzdělaní lidé v oboru, jenž se na prosazování a naplňování těchto principů má podílet, nesmí pasivně přihlížet zdarům a hlavně nezdarům s tímto nelehkým snažením spojeným.

To s vědomí skutečnosti, že moc soudní v České republice (a právnická veřejnost vůbec) se i dvacet let po pádu totalitního režimu stále a - přiznejme otevřeně že - dosti těžko s tímto úkolem vypořádává. Souvisí to zejména s kontinuitou právního myšlení svázaného často s neobratností, zkostnatělostí a formalistickém lpění na gramatickém výkladu zákona, nedostatku odvahy při akceptaci a aplikaci principů moderního přístupu k interpretaci práva a bojácností právo dotvářet tam, kde je toho zapotřebí. Tato možná až přehnaně skeptická kritika se netýká samozřejmě všech právníků a rozhodně není v silách Unie asistentů všechny tyto neduhy napravit. Domnívám se však, že má smysl snažit se na případná selhání moci soudní upozorňovat a případně navrhovat vhodná opatření, řešení, východiska. Nezasklívám, že úspěch Unie asistentů na tomto poli je plně odvislý od míry zapojení a podpory Unie ze strany jednotlivých asistentů, jejich členů.

Přál bych si proto, aby asistenti využili své možnosti podílet se na nejrůznějších aktivitách Unie asistentů spojených nejen s krátkodobějším úsilím za zlepšení jejich pracovních podmínek, ale též s dlouhodobým a zřejmě nikdy nekončícím prosazováním výše zmíněných hodnot a principů, které tolik postrádám v českém veřejném dění.

Asistenti si určitě uvědomují, že jakožto odborní činitelé v oblasti právní, se stali za dobu svého účinkování neodmyslitelnou součástí justice a je tedy i v jejich zájmu, aby na jejich povolání bylo pohlíženo s respektem a uznáním.


V Brně dne 4. 2. 2009

Jan Kolba, t.č. asistent u Nejvyššího soudu

 


[1] Je jistě zajímavé, že každý soudce Nejvyššího soudu USA má nárok na čtyři asistenty a navíc dvě sekretářky a jednoho poslíčka. Asistenti jsou převážně vybíráni z řad úspěšných absolventů prestižních právnických škol, a to jen na dobu jednoho roku. Poté od Nejvyššího soudu odchází a nahrazují je asistenti noví.

[2] Užitečné informace je též možno najít v publikaci: Hall, L. Kermit. The Oxford Companion to the Supreme Court of the United States. New York: Oxford University Press, 1992.